Po dlouhých měsících vyostřených debat a boji o finální znění mezi poslanci a senátory, se insolvenční zákon dočkal finální podoby. Včera 30.1. podepsal tuto novelu i prezident republiky. Oproti senátnímu návrhu zákona byla nakonec schválena tvrdší poslanecká verze. Přesto bude pro dlužníky snadnější do insolvence vstoupit. Co ale změny přinášejí pro  věřitele a investory? Bylo zmírnění podmínek pro oddlužení správným krokem?

Již 10 let se pohybuji v oblasti investic do zadlužených nemovitostí, půjček, insolvencí a exekucí. Jsou mi známy případy různých lichvářů a nebankovních společností, které na dlouhodobém zneužívání situace zadlužených lidí vydělali desítky milionů korun. Na ty dopadl trvdě zákon o spotřebitelském úvěru, což našemu trhu určitě prospělo.

Na druhou stranu znám i příběhy stovek lidí a podnikatelů, kteří zneužili možností, které jim stejný “trh” nabídl. Tito lidé si pro svoji potřebu nebo na podnikání nabrali úvěry a půjčky, u kterých věděli, že je nebudou moci splatit. V tuto chvíli mnoho z nich “brečí” nad tvrdými podmínkami oddlužení. Nicméně mnoho z nich již v klidu splácí svým věřitelům 30% závazků a vědí, že za rok či dva již dokončí insolvenci a budou opět volní. Splacení plus mínus 30% svých závazků je od počátku insolvence přesně spočítáno, aby se nezaplatilo zbytečně nic navíc.

Jak jsou na tom ale věřitelé? Víte, že věřiteli jsme tak trochu my všichni?

Kdo je tady věřitel?

Když si poslechnete názor většiny lidí na to, kdo jsou postižení věřitelé z insolvencí a exekucí, mají všichni většinou jasno. O peníze přicházejí lichváři, banky, pojišťovny, zahraniční firmy, stát a ti všichni mají peněz dost. Nakonec se vlastně tolik nestane, když s těmito lumpy leckterý dlužník “vyběhne”.

Když se těchto stejných lidí zeptáte co je trápí ve vztahu k financím, často slyšíte odpovědi… Kamarád mi dluží peníze a nechce mi je vrátit. Banka mi nechce dát úvěr, kvůli nízkým příjmům. Chci si půjčit peníze od banky, ale banka chce po mě úrok 10%. Chtěl jsem si uložit peníze na spoření, ale banka mi nabízí maximálně 1%.

Tvrdím, že vše je jedna velká propojená nádoba. Pokud totiž u stolu bude sedět dlužník, bankéř a člověk s naspořenými penězi, bude se úrok nabídnutý “střadateli” odvíjet od míry bankéřova rizika, že mu zájemce o půjčení peněz (dlužník), peníze vrátí. Výše úrokových sazeb pak musí reflektovat nejen náklady a požadovaný zisk banky, ale hlavně krytí nesplacených úvěrů dlužníků, kteří například utečou právě  do insolvence a splatí bance 30% prostředků.

Takže každý člověk, který nemá dluhy, pracuje, vydělává peníze a platí daně, je dle mého názoru nepřímým věřitelem každého dlužníka! Vzpomeňte si na mě, až budete plácat po ramenou kamaráda v hospodě u piva, který se vám právě svěřil, jak vyběhl se svými věřiteli pomocí insolvence.

Situace na trhu

Podle častokrát v médiích zmiňované Mapy exekucí, je v České republice více jak 863.000 lidí postižených exekucemi. Mně při diskuzích nad změnou Insolvenčního zákona s Mgr. Martinem Zástěrou (AZ LEGAL), který u nás školí Insolvence (Insolvence jako investiční příležitost), zaujal údaj, který na svých stránkách zveřejnila společnost Insolcentrum.

Podle Insolcentra, které se zabývá zpracováním dat o insolvencích, prošlo oddlužením a úspěšně ukončilo insolvenci ke konci roku 2017 celkem 35.000 lidí. Dalších 100 tis. ji stále splácí. Co je zajímavé, tak je míra splacených pohledávek…

“Překvapivě vysoká je míra uspokojení věřitelů. Dlužníci v průměru uhradili 56 % dlužné částky a přibližně čtvrtina dlužníků s nezajištěnými dluhy dokonce celou dlužnou částku.”

Podle Mgr. Zástěry povedou změny zákona k tomu, že do insolvencí bude vstupovat více zájemců, nicméně bude pro ně těžší dojít až do úspěšného konce.

Nové hlavní podmínky oddlužení

Jaké budou tedy nové změny v oddlužení?

Délka insolvence

Délka insolvence se bude odvíjet od výše dluhů, které budou muset dlužníci splatit. U pětileté (5 let) insolvence zůstane i nadále podmínka splatit 30% nezajištěných dluhů, ale vzniká také varianta tříletá (3 roky), kdy bude nutné splatit alespoň 60% závazků.

Prokazování příjmů

Zásadní rozdíl je ovšem ten, že u pětileté varianty nebude nutné prokazovat dostatečné příjmy na splácení. V současnosti se tato povinnost stejně obchází potvrzením rodinného příslušníka nebo známého, že bude dlužníkovi “hradit” určitý měsíční obnos. Dlužník peníze často má, ale nepřiznává své příjmy, aby jej o peníze nepřipravil exekutor. U tříleté varianty bude nutné příjmy i nadále prokazovat.

Co když dlužník nesplatí dost?

Pokud dlužník nesplatí v průběhu 5 let svých 30%, bude přezkoumávat insolvenční soud, zda “..dlužník neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů…” (§412a - nového znění). To již bylo ale de facto obsaženo v současné legislativě. Podmínka úhrady 30% tímto vlastně padá i když si dlužník nebude jistý, zda mu oddlužení soud schválí. Vzhledem k nastavení společnosti bych se toho nebál.

Minimální platba

Dlužník bude muset nově splácet určité minimum, které doposud nebylo v zákoně stanoveno. Podmínkou totiž bude měsíční úhrada nákladů na insolvenčního správce (necelých 1.100,- Kč/měsíc) a v minimálně stejné výši musejí být hrazeny i pohledávky nezajištěných věřitelů.

Co přinese oddlužení investorům

Investory bych rozdělil na 2 skupiny. Pro první skupinu lidí, která hledá zajímavé investiční příležitosti, bude po účinnosti nového zákona přibývat dlužníků, kteří budou do insolvencí vstupovat. Zde se otevírá možnost tyto dlužníky oslovit s nabídkou odkupu  nemovitostí. Málokdo si totiž uvědomuje, že po schválení insolvence rozhoduje o majetku dlužníka insolvenční správce a proto se nemusí naplnit přání dlužníků, že jim nemovitost zůstane.

Druhou skupinou jsou investoři, kteří stále vlastní pohledávky za dlužníky, kterým ale doposud možnost insolvence byla odpírána. Například kvůli nedostatečné výši příjmů. Ti se pak musí připravit na to, že se tito lidé do insolvence pohrnou.

Jaká je obrana věřitelů?

Sám jsem absolvoval školení na Insolvence, ze kterého mi utkvěla myšlenka, že hlavní aktivní úlohu v insolvenčním řízení musí mít věřitel. Protože od insolvenčních správců a soudů, zejména z důvodu jejich vytížení, nemůže věřitel čekat, že bude snahou vymoci všechny jeho závazky. Bohužel v praxi se tak prý neděje a věřitelé jsou pak často rozladěni, když vidí jak si “dllužník” žije často pohodlný život a přesto se dokáže vyhýbat své povinnosti.

Domnívám se, že se v blízké budoucnosti objeví nový “byznys” nebo aktivita na straně věřitelů. Jejím cílem bude hlídání “svých” dlužníků, zda skutečně dělají maximum pro to, aby dostáli své povinnosti, jež jim uložil insolvenční soud. Protože v rámci splácení hrozí dlužníkovi velké riziko, že pokud se prokáže úmysl či obcházení povinnosti, může soud insolvenci zrušit. Pak by dlužníka čekala povinnost splatit všechny závazky...

Závěr

Po prostudování situace týkající se nových pravidel oddlužení a zvážením mnoha různých pohledů a názorů se domnívám, že zmírnění insolvenčního zákona není dobrým krokem. Jsme v Čechách a pokud umožníte lidem nezaplatit nic místo 30%, určitě najdou způsob, jak této možnosti využít.

Jste-li investoři, určitě se vám otevírá nový prostor pro investice. Pokud právě spíláte nad mým upřímným názorem, vzpomeňte si na to, až vám kamarád nevrátí půjčené peníze nebo až budete sledovat pomalý růst spořícího konta ve vaší bance.